Historie

Obec Selmice leží v nadmořské výšce cca 205 m n. m. na pravém břehu řeky Labe (okres Pardubice, kraj Pardubický). Katastrální území Selmice má rozlohu 542 ha.

Oblast, kde se nachází Selmice, byla trvaleji osídlena už ve střední a mladší době bronzové, a to lidem popelnicových polí. Popelnice z lužické kultury byly nalezeny v Trnávce a v Řečanech nad Labem, náhodně při regulaci Labe také u Selmic.

Obec obklopuje z části les, ale jinak jen louky a pole. A ty již v minulosti měly svá jména a také tak byly označovány i v mapách. Polím za domy směrem k Labi se říkalo „Za kostelem“, což bylo podle starého kostela stojícího na návsi. Pole za novým kostelem jsou označována jako „Za vsí“ a „V polích“. Pozemky směrem k Labským Chrčicím se ještě v 19. století označovaly jedním názvem „Velká selmická louka“. Toto pojmenování pak zaniklo a nově to byly „Velké úhory“, „Na jitrech“ a „Na lukách“.

Kdysi se na lukách kolem Selmic nacházela malá jezírka, která tu zůstala po regulaci Labe a která měla svá jména – Zelená jáma, Jordánek, Hadovec, Lašán, Fořtova jezírka či Zahrádka. Zelená jáma se původně nazývala Bezedná a byla opředena tajemnou pověstí. Co do ní spadlo, zmizelo v hlubině a již to nikdo nikdy neviděl. Od doby, kdy v ní zmizel pár volů hospodáře Zeleného, nesla podle něho nové jméno.

První písemná zmínka o obci Selmice pochází z roku 1142, kdy byla majetkem Opatovického kláštera. Později se dostala do vlastnictví cisterciáckého kláštera v Sedlci, ale během husitských válek  mu byla odebrána.

Ve 14. století byly Selmice a další okolní vesnice v majetku drobných šlechticů. V Selmicích to byl vladyka Kuneš ze Selmic. Ještě před ním se po Selmicích psal vladyka Jindřich ze Selmic, který měl v erbu dvě čapí hlavy. Byl tedy jiného rodu než Kuneš ze Selmic, který měl v erbu a na přilbě kohoutí hlavu.

Za husitských válek a po nich ovládal zdejší kraj hrabivý válečník Diviš Bořek z Miletínka. Jeho účast v husitských válkách mu přinesla obrovský majetek, stal se nejbohatším šlechticem východních Čech. V roce 1436 bylo králem Zikmundem týnecké panství přepsáno společně s městem Týnec a vesnicemi Selmice, Chrčice, Krakovany, Lhota, Bělušice, Vinařice a Kojice v ceně 1.000 kop grošů pražských Vaňkovi z Miletínka, bratrovi Diviše Bořka z Miletínka. Sám Diviš Bořek z Miletínka si majetku mnoho neužil, neboť 8. ledna 1438 zemřel. Po jeho smrti bylo dědictví rozděleno mezi jeho syny a bratra Vaňka.

Koncem 15. století odkoupil část majetku pan Vilém z Pernštejna a Selmice tak připadly pod panství pardubické.  Jaroslav, poslední z rodu Pernštejnů, panství zadlužil, a proto ho 21.3.1560 prodal českému králi Ferdinandu I. Habsburskému. Selmice a celé pardubické panství od té doby patřily až do 19. st. pod správu české královské (dvorní) komory v Praze.

V letech 1742-1744 probíhala druhá válka o Slezsko mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. Koncem roku 1744 se odehrály v okolí Selmic a Kladrub události historického významu pro náš národ a stát. Při ústupu od jihu dorazil 4. listopadu král Fridrich II. do Kutné Hory. O čtyři dny později překročil se svou armádou Labe u Týnce a chtěl na pravém břehu řeky proti Telčicím přezimovat. Svou armádou měl v té době obsazený Kolín i Pardubice. Královské vojsko Marie Terezie se rozhodlo nalézt vhodný přechod přes Labe, přes něj neočekávaně přejít, zaútočit a přinutit Prusy k bitvě nebo ústupu. Vhodný přechod našli u Selmic. Postavili 5 provizorních mostů a přešli zde z 18. na 19. listopadu. Rozpoutal se ostrý boj, při kterém byli Prusové zatlačeni do Selmic. Odtud ale museli nakonec po další krátké přestřelce ustoupit. Podle písaře v Týnci ustupovali Prusové ze Selmic přes les oborský.

Tento boj na přechodu Labe u Selmic mezi granátníky královny a pruskou pěchotou zachytil v perokresbě i proslulý německý malíř Adolf von Menzel.

​​​​Selmice v roce 1779 – obraz od malíře Johanna Georga Schütze

Do roku 1848, než bylo zrušeno poddanství a robota, byly Selmice obcí patřící pod panství pardubické a mimo přímých zaměstnanců hřebčína, kteří byli svobodní, zde žili obyvatelé v poddanství. A i z toho pramenily různé spory mezi Selmicemi a Kladruby.

Roku 1849 se na základě prozatímního zákona o obecní samosprávě v obci ustanovilo obecní zastupitelstvo. V roce 1850 vstoupilo v platnost nové rozdělení země na politické a soudní okresy. Selmice patřily od té doby pod okres Přelouč a s ní náležely k hejtmanství pardubickému. Obecní úřad v Selmicích vykonával dozor nad osadním zastupitelstvem v Kladrubech n. L. až do roku 1890, kdy bylo ustanoveno obecní zastupitelstvo v Kladrubech a obec Selmice byla k němu připojena jako osada. Samostatnost Selmice znovu získaly až v roce 1947.

11.6.1919 se započalo s výstavbou elektrické sítě v obci. Zakázka byla zadána Tomáši Stolinovi z Přelouče. Síť v délce 1250 m byla připojena k transformátoru v hřebčíně a byla provedena nákladem 18.340 Kč. Přípojky do domů si platil každý sám.

První volby do zastupitelstev obcí se po vzniku Československé republiky konaly 15.6.1919. A tehdy na základě nového zákona mohly jít poprvé volit také ženy.

Členy osadního zastupitelstva v Selmicích byli zvoleni:

Vančura Alois – starosta, Kesner Josef st. - radní, další členové: Kurka Josef, Václavek Josef, Vaniš Josef (čp. 23), Šanc Josef, Krejčík Josef, Strejcius Josef, Kulhavý Jan. Finanční komisi tvořili: Seidl Matěj, Krejčík František, Kašpar František, Kašpar Karel.

Dne 3.12.1923 byl založen osadním zastupitelstvem Sbor dobrovolných hasičů Selmice. Do sboru bylo přihlášeno 30 členů, z nichž činí byli: Alois Vančura, Rudolf Vančura, Josef Šanc, Karel Kašpar, Josef Kácovský, Josef Krejčík (čp. 36), Rudolf Vaniš, Josef Mrňák, František Valášek, Josef Kalina, Josef Musil, Josef Vaniš (čp. 23), Jaroslav Odvárka, Jan Neruda, Václav Kalina, František Krejčík, Josef Vaniš ml. (čp.23) a Josef Makovec. Členové přispívající byli: Josef Neruda, Josef Strejcius, Matěj Seidl, Josef Kurka (čp. 14), Václav Nohejl st., Josef Kesner st., Josef Cibulka, Karel Malý, František Kašpar, František Svoboda a Jindřich Lustig. Velitelem byl starosta Alois Vančura.

SDH Selmice byl zrušen v roce 2008, tedy po 85 letech činnosti.

V roce 1924 byl založen Sportovní klub Selmice.

25.5.1931 byla u příležitosti okrskového cvičení hasičů slavnostně otevřena na návsi požární zbrojnice.

V listopadu 1934 započaly práce na příkopu, který vedl od lesa do Labe (Halda). U obecního pozemku Loužku, kam se vyháněl dobytek na pastvu, byl zřízen stávek, který v případě potřeby vháněl vodu do rybníčku u Nerudových. Rybníčky, kterým se říkalo "louže" byly původně na návsi čtyři - u Valášků, u Nohejlů, u Nerudů a u Seidlů. První tři byly postupně zavezeny, čtvrtá byla přebudována na nádrž.

Selmická náves s „loužemi“

Koncem roku 1945 Selmice požádaly o odloučení od politické obce Kladruby nad Labem, což jim umožňoval dekret prezidenta republiky z 27. října 1945. Ministerstvo vnitra, zastoupené ministrem Václavem Noskem, povolilo rozluku obce Kladruby n. L. ve správním okrese pardubickém na dvě samostatné místní obce Kladruby nad Labem a Selmice. Samostatnou obcí byly Selmice prohlášeny 1.12.1947.

V roce 1947 bylo vybudováno na konci obce směrem na Labské Chrčice nové fotbalové hřiště. V roce 1954 byl již také jeho součástí běžecký ovál. Pozemek, který byl pro tento účel využit, byl původně obecní pastvinou o rozměru 1,8 ha.

V létě roku 1957 byla v místech, kde byl rybníček u Seidlů, vyzděna na návsi vodní nádrž, která sloužila jako hasičská.

V roce 1959 byl v obci zaveden místní rozhlas a rozšířeno elektrické osvětlení.

V letech 1964–1965 členové TJ Sokol postavili sportovní kabiny.

V roce 1968 se na okraji obce, kde byla zpustlá zahrada se stodolou, započalo s výstavbou autobusové čekárny s rozpočtem 13.592,12 Kčs. V roce 1973 pak byl u čekárny vysázen a oplocen park s okrasnými dřevinami.

Počátkem 80. let byla vybudována dešťová kanalizace, která vedla od kostela do nádrže na návsi.

V roce 1973 bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci hřiště. Při ní byl zrušen běžecký ovál a pískové doskočiště. Hřiště bylo oploceno a kolem hrací plochy byl vysázen živý plot. Slavnostní otevření nového hřiště proběhlo 15. srpna 1976 a na jeho počest sehráli fotbalisté zápas s SK Slavia Praha, který do Selmic doprovodil legendární brankář Slavie František Plánička. A výsledek zápasu? 8:2 pro Slavii.

V roce 2000 bylo vydáno stavební povolení pro plynofikaci obce Selmice. Její výstavba byla z části hrazena občany a z části obcí.

V roce 2015 bylo prohlášeno území Kladrubského Polabí za památkovou zónu, jejíž součástí je kompletní katastrální území Selmice.

V roce 2016 byla provedena výměna veřejného osvětlení v obci za modernější a úspornější.

4. dubna 2019 byl udělen předsedou Poslanecké sněmovny obci Selmice znak a vlajka. Dne 10.8.2019 proběhla oslava, při které bylo znaku a vlajce požehnáno v místním kostele.

Na jaře 2020 byla provedena částečná rekonstrukce v budově OÚ včetně nové elektroinstalace.

V roce 2021 bylo vybudováno nové stanoviště pro tříděný odpad u objektu bývalé hasičárny.

13.8.2022 proběhla  oslava 880 let od první písemné zmínky o obci Selmice. Součástí bohatého kulturního programu bylo vystoupení zpěváka Bohuše Matuše v kostele sv. Vavřince, zasazení lípy na návsi a požehnání zrestaurované sochy sv. Gottharda.

V červenci 2023 převzala obec do svého majetku místní kostel sv. Vavřince.

Dne 10.8.2024 proběhla oslava 100 let od založení SK Selmice.