Selmická černá kronika
V roce 1566 bylo zapsáno do smolné knihy v Pardubicích vyznání Adama Šrámka ze Selmic. Ten se na mučení přiznal, že s dalšími společníky zavraždil Žida Jakuba Vlacha z Kolína, když s ním domů do Selmic jeli. Stalo se blíže Chrčic a váček s penězi mu odňatými tam zakopali. Ortel nad vrahem zněl: Ten jest pro takový skutek, kteréhož se dopustil, na rožeň vstrčen.
V roce 1726 došlo ke tragické události, jež zůstala navždy nevyjasněna. Dne 20.5. bylo v lukách u Selmic nalezeno tělo zabitého děvčete, Mařeny Konířové ze Selmic, císařské poddané pardubického panství. Ta byla 14.5. se svou sestrou Kateřinou přistižena hřebčínským hlídačem Jiřím Strengem při polním pychu. Kateřinu potrestal Streng hned na místě holí a pustil se za Mařenou utíkající do lesa. Od té chvíle ji nikdo neviděl, až byla nalezena její mrtvola. Streng byl z vraždy silně podezřelý, ale do Pardubic k soudu vydán nebyl. Zaměstnanci hřebčína spadali pod úřad nejvyššího štolby a ten svého člověka, ani po četných urgencích ze strany správy panství pardubického, nevydal. Vše nakonec po dlouhém dopisování usnulo a případ zůstal oficiálně neuzavřen.
Zápis v matrice zemřelých z května 1726:
Přepis textu v jazyce tehdy používaném:
Dne 14. dito Neštiastie se jest stalo, když Maržena dczera po Nebožtíkovi Jiržim Koniržowi okolo luk oborskejch na travou swau sestrau jest šla. Honěna jsauc mezy lesy zaběhla, a wicze domu nepržišla, a tam jeji žiwot ji odňat jest, pak teprw šestej den w jezeru malem nalezena byla, a pohrzbena w Swateho Wawrzincze starži (vynecháno místo pro doplnění věku, nakonec ale dopsáno nebylo) letha.
Roku 1724 se strhla velká bouře, provázená vichrem, a v Selmicích uhodilo do hřebčínského dvora (starý kštít), který byl zapálen. Shořely střechy, zásoby sena a slámy a uhořely 4 klisny. Na opravách pracoval tesař ze Semína s 16 pomocníky a polír s 10 zedníky a 10 nádeníky. Dřevo na krovy se kupovalo na panství chlumeckém a choltickém. V červenci 1725 byla oprava dokončena.
7.11.1873 vyhořelo levé křídlo stájí ve Františkově. Naštěstí koně byli včas zachráněni.
Ve dnech 11.-15.1.1920 postihla Selmice v důsledku dlouhodobých dešťů velká povodeň. Podobnou povodeň zaznamenala obec naposledy v roce 1854. Každoroční záplavy v průběhu let byly způsobovány nedaleko tekoucí řekou Labe.
V roce 1925 zachvátil požár hospodářskou část domu č.p. 16, odkud se rozšířil i na sousední stavení č. 39. To tehdy zcela vyhořelo.
Dne 16.6.1926 byly Selmice postiženy katastrofální povodní, a to i přesto, že už bylo Labe zregulováno. Ani nejstarší obyvatelé nepamatovali, aby voda dostoupila takové výše. Zatopena byla celá ves, skoro ve všech staveních byla voda a lidé bydleli na půdách. Dobytek byl odveden pod kolny ve Starém štítu.
Rok 1938 byl pro obyvatele Selmic hodně náročný. Začátkem srpna onemocněl dobytek slintavkou a kulhavkou, kdy jen hovězího dobytka uhynulo 11 kusů. Současně s touto katastrofou přišla druhá. Dne 26. srpna se vylilo Labe a zaplavilo některá pole, kde poničilo úrodu obilí, brambor a řepy. A ve dnech 4.-9. září 1938 byly Selmice postiženy povodní podruhé. Zaplaveno bylo 14 domů.
Ve dnech 5.-10.2.1946 postihla Selmice další velká povodeň.
V zimě roku 1956 uhodily velké mrazy, které překročily i mínus 30 stupňů. Tehdy o pololetních prázdninách došlo k tragické události. Místní děti chodily sáňkovat na břeh u Labe. A tak tomu bylo i dopoledne 30.1.1956, když malý Petr sjel na sáňkách na řeku, kde se s ním utrhl led a on se utopil. Ještě mu nebylo 6 let.
Dopoledne 7.8.1966 došlo k tragické události v č. p. 7 u Kalinů. Po zásahu elektrickým proudem zde zemřel klempíř Václav Synek. Bylo mu necelých 25 let.
Ve středu 10. 11. 1976 v 17.15 hod došlo k požáru hospodářské budovy ve Starém štítě, která v té době sloužila jako sklad krmiva. Tento rok panovalo velké sucho, což komplikovalo hašení požáru, kterého se zúčastnily požární sbory ze Selmic, Kladrub nad Labem, Labských Chrčic, Přelovic, Vápna, Chvaletic a Pardubic. Byla zachráněna jen západní část objektu, která zde stojí dodnes.
V polovině března roku 1981 začalo vydatně pršet. 12. 3. se rozvodnilo Labe a 13. 3. už sahala voda až k místnímu kostelu a hřbitovní zdi. Ochranné hráze se stavěly z hlíny a chlévské mrvy. Teprve 15. 3. začala voda opadávat a 16. 3. se vrátila do koryta Labe.
V pátek 23. listopadu 1984 zasáhla Selmice vichřice o síle orkánu. V místním polesí padlo za oběť větrnému řádění zhruba 40.000 m3 dřeva, což byla tehdy plánovaná těžba na celý rok. Velké škody vznikly na střechách domů a kostela. Oprava střechy selmického kostela, na které zůstala sotva třetina tašek, byla provedena během jednoho měsíce. Při opravě pomáhal i sám pan farář Otta Šrůtek ze Zdechovic, pod jehož farnost tehdy Selmice spadaly.
V roce 1992 došlo k neštěstí, kdy vyhořel dům č. p. 8 pana Kašpara.